SvětFormule.cz 
V dnešním putování po zmizelých závodech se vrátíme hodně hluboko do historie, do samých počátků Formule 1 a zaměříme se na Velkou cenu Švýcarska.
Velká cena Švýcarska je jedním ze sedmi závodů, včetně 500 mil Indianapolis, započítávaných do prvního ročníku Mistrovství světa Formule 1. „Klasických“ velký cen se tedy jelo šest a švýcarská grand prix se stala na několik desítek let jedinou, která z této elitní šestice vypadla a přestala být hostitelem královny motorsportu. Až v roce 2008 se k ní připojila Velká cena Francie, u níž se ale spekuluje, že by se mohla do kalendáře Formule 1 opět navrátit.
Historicky první Velká cena Švýcarska se konala již v roce 1934 na okruhu Bremgarten. Z triumfu se radoval Hans Stuck z Auto Unionu. Ve Švýcarsku se závodilo každoročně až do vypuknutí druhé světové války v roce 1939. V meziválečném období na Bremgarten vyhrávaly jen dva týmy (a jeden národ), které dominovaly tehdejší závodní scéně, a sice německý Auto Union a Mercedes. Třikrát zvítězil Rudolf Caracciola (1935, 1937 a 1938). Po jednom vítězství mají kromě zmiňovaného Stucka, Bernd Rosemeyer (1936) a Hermann Lang (1939).
Po druhé světové válce se závody do Švýcarska vrátily v roce 1947, přičemž skončila německá dominance a začala italská. Místo Auto Unionu a Mercedesu vítězily vozy Alfa Romeo a Ferrari. Z prvních míst se radovali Jean-Pierre Wimille (1947), Carlo Felice Trossi (1948 – vypsáno jako Velká cena Evropy) a Alberto Ascari (1949). V roce 1948 na Bremgarten zahynuli Achille Varzi a Christian Kautze. Poté již začala éra Mistrovství světa Formule 1.
První Velká cena Švýcarska ve Formuli 1 se konala 4. června 1950 a byla vypsána na 42 kol (každé měřilo 7,238 kilometru). Zvítězil v ní Giuseppe Farina na Alfa Romeo, který se také stal téhož roku prvním mistrem světa. Jeho týmovému kolegovi Juanu Manuelu Fangiovi, mimochodem vítězi kvalifikace, selhal vůz, což mělo za následek vznik první menší kontroverze, jelikož se spekulovalo, jestli to nebyl úmyslný defekt vozu. Sám Fangio ale tomu nevěřil a popíral to.
Stejně jako v minulosti, i nyní se závodilo na okruhu Bremgarten nedaleko Bernu. Této tratě se jezdci docela obávali kvůli jejím rychlým zatáčkám a také kvůli povrchu tvořenému dlažebními kostkami. Další nebezpečenství skýtalo umístění okruhu v lesích. Kromě možnosti ukončit závod ve stromě, dělalo jezdcům problém i listí spadané na trať, zvláště pokud se jel závod za mokrých podmínek. Závodění na Bremgarten se stalo velkou výzvou pro jednotlivé jezdce.
Součástí Mistrovství světa Formule 1 zůstala Velká cena Švýcarska až do roku 1954. Radovali se zde ještě Juan Manuel Fangio v roce 1951, kdy švýcarský závod zahajoval nový ročník. Dále v roce 1952, v dalším zahajovacím závodě, zvítězil Piero Taruffi na Ferrari. V následující sezoně triumfoval Alberto Ascari na Ferrari a v posledním ročníku Juan Manuel Fangio, který si osedlal tentokrát Mercedes. V roce 1955 došlo k tragické nehodě v závodě 24 hodin Le Mans. Z tohoto důvodu se švýcarská vláda rozhodla zakázat na území státu veškeré motoristické závodění.
Přesto se Velká cena Švýcarska ještě jednou konala. Nezávodilo se však na švýcarském území, ale za hranicemi v Dijonu-Prenois. Závod se odjel 29. srpna 1982 a zvítězil v něm Keke Rosberg s Williamsem, který dokázal předjet vedoucího Alaina Prosta, jemuž upadla těsnící lišta, což ho zpomalilo. Tímto jediným vítězstvím v sezoně 1982, a třem druhým místům, si Keke Rosberg dopomohl k zisku titulu mistra světa.
Součástí Formule 1 se tedy za celou její historii stalo pouze šest Velkých cen Švýcarska. Konala se však ještě jedna velká cena, která ve svém názvu nesla „Švýcarsko“, a sice v roce 1975 a také ve francouzském Dijonu. Tento závod ale nebyl součástí bodování mistrovství světa Formule 1. Což zajisté mohlo mrzet jejího vítěze Švýcara Claye Regazzoniho na Ferrari.
