V předchozích putováních po zmizelých závodech jsme pobývali ve Francii a Portugalsku. Dnes se vydáme na sever a zaměříme se na Velkou cenu Švédska.
Ve Švédsku se pořádaly závody o velkou cenu již v padesátých letech 20. století. Nejednalo se však o Formuli 1, nýbrž o klání sportovních vozů. Jména vítězů budou ale zajisté fanouškům královny motorsportu známa. V roce 1955 se na okruhu vedeném po veřejných silnicích kolem města Kristianstadt radoval Juan Manuel Fangio s Mercedesem. Následující ročník vyhráli společně Maurice Trintignant a Phil Hill na Ferrari. A konečně v roce 1957 slavili triumf Jean Behra se Stirlingem Mossem s Maserati.
Jedním z významných faktorů zisku pořadatelství bývala popularita domácího jezdce. Švédsko mělo ve Formuli 1 zastoupení v podobě Joakima Bonniera, který závodil v F1 v letech 1956-1971 a dokázal jednou zvítězit ve Velké ceně Nizozemí 1959. Pořádnou pozornost ale přitáhl až Ronnie Peterson. Spolu s ním se na závodních tratích objevovali Picko Troberg, Reine Wisell a Gunnar Nilsson. Zároveň se v roce 1968 otevřel okruh Anderstop.
Anderstop bychom nalezli v mokřinách nedaleko malého města Gislaved, které se nachází přibližně 150 kilometrů jihovýchodně od Göteborgu. Jedná se o úzký okruh, jehož součástí je i několik lehce klopených zatáček. Formuli 1 hostil Anderstop v letech 1973-1978. V prvním ročníku Velké ceny Švédska startoval z pole position domácí miláček Peterson. V závodě vedl, ale dvě kola před cílem o první pozici přišel, když mu praskla pneumatika. Musel se tak spokojit s druhým místem za Denny Hulmem na McLarenu.
Nejúspěšnějšími jezdci na Anderstopu byli Jody Scheckter a Niki Lauda. Oba na švédské půdě zvítězili dvakrát. Scheckter v letech 1974 a 1976, přičemž v roce 1976 to bylo na Tyrrellově šestikolce (šlo o její jediné vítězství). Niki Lauda se radoval v letech 1975 a 1978. V roce 1978 Lauda zvítězil s kontroverzním „vysavačem“ od Brabhamu. V témže roce se také na stupně vítězů postavil domácí hrdina Peterson, který se i přes proraženou pneumatiku dokázal prokousat startovním polem ze 17. pozice na konečnou třetí. Téhož roku zahynul na italské Monze. Další domácí závodník Gunnar Nilsson zemřel ani ne o měsíc později kvůli zákeřné rakovině. A do třetice všeho špatného se v roce 1978 závodilo ve Švédsku naposledy.
Abychom ale nekončili negativně, připomenu ještě jednu radostnou událost. V roce 1977 ve Velké ceně Švédska zvítězil Jacques Laffite a získal tak první sladký triumf pro tým Ligier. V současné době se neustále mluví o nových velkých cenách a návratu některých zmizelých. Dovoluji si ale odhadnout, že Švédsko se mezi ně v nejbližší době nezařadí.