Možná jste si všimli, že jezdce Ferrari, stejně tak jako ostatní členy týmu, zdobí na jejich oblečení vedle vzpínajícího se koníka velká sedmdesátka a letopočet 1947-2017. Ferrari totiž letos slaví velké výročí! Proto spolu letos projdeme všechny velké okamžiky i trpké pády, jedinečné vozy, legendární vítězství. Dnes se ale podíváme, jak to všechno vlastně začalo.
Začalo to mnohem dříve, než v roce 1947, konkrétně 18. února 1898 v italské Modeně, kdy světlo světa spatřil Enzo Anselm Ferrari, ačkoliv oficiální Ferrariho narozeniny jsou datovány k 20. únoru. Dvoudenní rozdíl způsobily velké závěje sněhu, kvůli kterým se Enzův otec nedostal na matriku. Za první světové války byl velký Commendatore povolán v roce 1917 do armády, kde sloužil u Třetí horské dělostřelecké divize v oblasti Val Seriana na pozici podkovář mul. Kvůli častým onemocněním ale následovalo v roce 1918 propuštění z armády.
Po konci první světové války začal Ferrari sám závodit. Poprvé se zúčastnil závodu Parma-Berceto roku 1919 a skončil čtvrtý v kategorii do tří litrů. V témže roce startoval i ve slavném závode Targa Florio, kde byl po určitých peripetiích klasifikován na devátém místě. V roce 1920 začal jako závodní jezdec spolupracovat s Alfa Romeo a závodil pro ní až do roku 1931, ale posledních sedm let své závodní kariéry se zúčastňoval závodů jako jezdec spíše sporadicky, jelikož ho zradilo zdraví a také se mu narodil syn a Ferrari nechtěl riskovat. Navíc už věděl, že ho baví více něco jiného, tudíž byl od roku 1924 více týmovým manažerem než závodníkem a začal řídit celý závodní program Alfy Romeo. Za svou závodní kariéru vyhrál Enzo Ferrari celkem 12 závodů. Byly to povětšinou závody s malou konkurencí a ne zrovna velkým jménem.
K roku 1923 se váže příhoda, jak přišel Ferrari ke svému typickému znaku vzpínajícího se koníka. Tento motiv měl na trupu své stíhačky namalován nejlepší italský stíhací pilot v první světové válce Francesco Baracca. Baraccův otec hrabě Enrik sledoval Ferrariho vítězství na Savijském okruhu v Ravenně, kde se následně seznámili. Potkal zde také hraběnku Paolinu, matku slavného letce. Byla to právě hraběnka, která poté vnukla Ferrarimu myšlenku i povolení, ať dá na vozy vzpínajícího se koníka. Enzo k němu přidal žluté pozadí, tedy barvu Modeny.
V roce 1929 založil Enzo spolu s bratry Mariem a Tadinim Caniatovými z Ferrary svoji vlastní stáj. Alfa Romeo však Ferrariho přinutila vlastní tým zrušit a jmenovala ho ředitelem soutěží Alfa, tedy nového závodního oddělení. Závodilo se v barvách Ferrari ale pod značkou Alfy Romeo. Ferrari se také musel zavázat, že pokud odejde, nebude se smět nejméně čtyři roky věnovat automobilovým závodům, a ani stavět závodní vozy. Na tomto postu zůstal až do roku 1939, kdy navždy opustil Alfu Romeo, odešel do Modeny a založil společnost pro konstrukční a konzultační činnost Auto Avio Construnione. Tím porušil dohodu s Alfou o tom, že nebude čtyři roky pracovat v automobilovém závodním průmyslu. Ale možnou žalobu za porušení podmínek přerušila vypuknuvší druhá světová válka, po jejímž ukončení a následném vzpamatováním se z jejích následků, kdy bylo Maranello dvakrát vybombardováno, již vystupuje od roku 1947 samostatný závodní tým Scuderia Ferrari s vozy značky Ferrari, přičemž tím prvním byl model 125 S poháněný dvanáctiválcovým motorem.