Scuderia Ferrari: Nejúspěšnější tým v Monze

Kromě toho, že je Monza tradičním podnikem, který za 69 let pořádání šampionátu chyběl pouze jednou, a to v roce 1980, když Monzu nahradila Imola, je chrám rychlosti brán také jako domácí trať oblíbené italské stáje Ferrari.

Pojďme si tedy před závodním víkendem v Itálii připomenout všechny triumfy Ferrari v chrámu rychlosti.

1949 – Dominantní Ascari

Vítěz závodu: Alberto Ascari

Monopost: Ferrari 125

První vítězství stáje Enza Ferrariho v Monze přišlo ještě před úvodním ročníkem šampionátu Formule 1. Tehdy nasadil „il Commendatore“ do souboje proti smečce vozů značky Maserati pouze 4 auta, ale jak se později ukázalo, bohatě to stačilo.

Pole position získal Alberto Ascari, který s časem 2:05 zajel o 4 desetiny rychlejší čas než týmový kolega Luigi Villoresi. Třetí Farina, tehdy s vozem Maserati, ztratil na nejrychlejšího Itala 2,8 vteřiny.

V 80 kol trvajícím závodě si jelo Ferrari pro double, ale problémy s převodovkou nakonec Villoresiho vyřadily. Nyní to bylo už jen na Ascarim, který nakonec dominantním způsobem ovládl GP Itálie, když druhému Étancelinovi na voze Talbot Lago nadělil celé jedno kolo.

1951 – Štěstí a snížení ztráty v šampionátu

Vítěz závodu: Alberto Ascari

Monopost: Ferrari 375

V kvalifikaci nebylo Ferrari příliš rychlé, když lídr šampionátu Juan Manuel Fangio získal poslední pole position v Monze pro milánskou stáj Alfa Romeo. Na třetím místě kvalifikovaný Ascari ztrácel 1,9 vteřiny.

V závodě tomu nebylo jinak. Fangio po startu vystřelil do vedení, ale dostal nařízení pustit Ascariho před sebe. V 8. kole se však opět ujal vedení a začal ujíždět. Argentinec zajel do boxů a do vedení se tak vrátil domácí Alberto Ascari. Nakonec na prvním místě také zůstal, Fangio, který s Ascarim bojoval o titul mistra světa, musel kvůli technickým problémům odstoupit.

Ascari si tak dojel pro důležité vítězství, své druhé ve Formuli 1 a stáhnul vedoucího Fangia na pouhé 2 body v poháru jezdců. Titul však nakonec nezískal, musel se spokojit s pozicí vicemistra světa.

1952 – Šesté vítězství v řadě

Vítěz závodu: Alberto Ascari

Monopost: Ferrari 500

Italská Grand Prix v roce 1952 měla předem jasný průběh. Dominantní Ascari byl jednoznačným favoritem a svou pozici potvrdil již v kvalifikaci, když rozdílem skoro jedné vteřiny porazil týmového kolegu Villoresiho.

Start závodu se však favorizovanému Italovi nevydařil. Do čela se rychle dostal José Froilán González na Maserati, kterému však mechanici pokazili zastávku v boxech. Díky této chybě se Ascari dostal zpět do vedení a svou pozici již udržel. Mistr světa tak oslavil své 6. vítězství v řadě.

1960 – Snadné vítězství

Vítěz závodu: Phil Hill

Monopost: Ferrari 155

V roce 1960 se využívala kombinovaná specifikace tratě v chrámu rychlosti. Po startu jezdci obkroužili jedno kolo po klasické trati, po výjezdu z Parabolicy však nejeli rovnou ke Curva Grande, nýbrž směřovali k slavnému klopenému oválu.

Ferrari tehdy těžilo z veliké maximální rychlosti, a právě tato specifikace tratě jim měla pomoci k jedinému triumfu sezóny. Kromě toho se přední britské týmy (Cooper, Lotus, BRM) rozhodly do závodu neodstartovat, jelikož jim klopený ovál přišel příliš nebezpečný.

V kvalifikaci tak Ferrari získalo první tři místa, pole position si vyjel Američan Phil Hill, druhý skončil Richie Ginther a třetí Belgičan Mairesse. V tomto pořadí také dojeli do cíle závodu. Jednalo se o jediný triumf italského týmu v sezóně 1960.

1961 – Titul ve stínu tragédie

Vítěz závodu: Phil Hill

Monopost: Ferrari 156

Sezóna 1961 se italskému týmu vydařila. V boji o titul byl Phil Hill, který soupeřil se svým týmovým kolegou, Němcem Wolfgangem von Tripsem. Ten v roce 1961 zajel na kombinované verzi tratě pole position, jeho čas byl ovšem o pouhou desetinu rychlejší než čas, kterým obkroužil chrám rychlosti Phil Hill.

Do závodu vystartoval von Trips velice dobře a v prvním kole si vyjel mírný náskok. V zatáčce Parabolica následujícího kola ovšem ztratil kontrolu nad vozem a vletěl mezi diváky. Zabil jich 15, ani on sám tuto tragickou nehodu nepřežil.

Závod byl pozastaven a později znovu restartován. Ferrari nakonec zbylé vozy nestáhlo, a proto si Phil Hill dojel pro své druhé vítězství sezóny, kvůli úmrtí týmového kolegy a rivala v boji o titul se stal mistrem světa. Ferrari se rozhodlo nenastoupit do následujícího závodu, který měl být posledním podnikem sezóny. Konstruktérský titul si však Italové díky velkému bodovému náskoku na Lotus pohlídali.

1964 – Motocyklový šampión deklasoval celé startovní pole

Vítěz: John Surtees

Monopost: Ferrari 158

V sezóně 1964 bylo Ferrari opět silné, posilou v týmu byl také několikanásobný motocyklový šampión John Surtees. Během kvalifikace jasně ukázal, že umí nejen za řídítky, ale také za volantem, když porazil druhého Dana Gurneyho o 8 desetin vteřiny.

V závodě byl prakticky neporazitelný a už od startu si kontroloval vedení. Po 78 kolech pak zvítězil o celou minutu a šest vteřin před druhým Brucem McLarenem na voze Cooper-Climax. V poháru jezdců sice zůstal na třetím místě, ale stáhl vedoucího Hilla na 4 body a druhého Clarka na 2 body. Nakonec se stal mistrem světa a je dosud jediným, komu se to povedlo jak na 4 kolech, tak na 2 kolech.

1966 – Domácí eso

Vítěz: Ludovico Scarfiotti

Monopost: Ferrari 312

Vítězství na domácí trati chutná nejlépe. Ještě větší zážitek to je, když se jedná o vaše jediné vítězství v kariéře. V sezóně 1966 nepatřilo Ferrari mezi nejsilnější monoposty, ale rozhodně nepatřil tým z Maranella mezi outsidery.

V kvalifikaci získal pole position britský závodník Mike Parkes. Byla to jeho první a dosud jediná pole position v kariéře. Na druhém místě skončil domácí Ludovico Scarfiotti.

V závodě se ani jeden ze závodníků neřadil mezi favority, ale využili chyb a technických problémů svých soupeřů a dokázali dojet pro double – tentokrát v opačném pořadí než v kvalifikaci. Scarfiotti tak oslavil svůj jediný triumf ve Formuli 1, Ferrari svůj druhý a poslední v sezóně 1966.

1970 – První triumf Claye Regazzoniho

Vítěz: Clay Regazzoni

Monopost: Ferrari 312B

Závodní víkend v Monze roku 1970 je spíše připomínkou tragické události, která odstartovala ve sportu zcela nevídanou věc. Během kvalifikace došlo k smrtelné havárii, při které se zabil dosavadní lídr šampionátu Jochen Rindt na Lotusu. Ten se později stal jediným jezdcem, který získal titul mistra světa „in memoriam“, jelikož druhý Jacky Ickx i přes famózní závěr sezóny ztratil na zesnulého Rakušana 5 bodů.

Ve fatální kvalifikaci skončil Švýcar Regazzoni jako třetí. V závodě se ovšem dokázal propracovat dopředu, pomohla mu k tomu také technická porucha na voze Jackyho Ickxe. Regazzoni si tak dojel pro svůj první z pěti triumfů ve Formuli 1.

1975 – Vítězství ve stínu mistra světa

Vítěz: Clay Regazzoni

Monopost: Ferrari 312T

V roce 1975 patřila sezóna a hlavní pozornost u Ferrari Nikimu Laudovi. Ten také opanoval kvalifikaci, když společně s Regazzonim získali pro Ferrari na domácí trati první řadu.

Švýcar však předvedl naprosto perfektní start a ihned se dostal do čela závodu. Už po několika kolech dával najevo, že je o hodně rychlejší než týmový kolega Niki Lauda, který si v tomto závodě jel pro titul mistra světa. Laudovi stačilo dojet pouze na 5. místě, aby si svůj vysněný první mistrovský titul mohl z Monzy odvézt.

Nakonec po 52. kolech zvítězil Regazzoni, jehož vítězství bylo zastíněno oslavami třetího Laudy v cíli. Rakušan totiž po dlouhých 11 letech přivezl týmu z Maranella jezdecký titul.

1979– S vítězstvím rovnou titul

Vítěz: Jody Scheckter

Monopost: Ferrari 312T4

První část sezóny 1979 bezpochyby patřila Ferrari, ale tým Williams svým triumfem ve Velké Británii odstartoval vítěznou štafetu, která jim zařídila pozici nejlepšího týmu v druhé polovině sezóny. Náskok stáje z Maranella však bohatě stačil, aby před domácími fanoušky oslavili oba mistrovské tituly.

V kvalifikaci opanoval Renault, oba jezdci (Jean-Pierre Jabouille a René Arnoux) však museli odstoupit kvůli technickým problémům. To umožnilo Jodymu Scheckterovi získat své poslední 10. vítězství a s ním i jezdecký titul. Díky druhému místu Gilla Villeneuva tým oslavoval také mezi konstruktéry. V obou případech to bylo na dlouhou dobu naposledy, než tým vzpínajícího se koně opět vyhrál mistrovství světa.

1988 – Double pro Enza

Vítěz: Gerhard Berger

Monopost: Ferrari F1/88C

Rok 1988 se týmu z Maranella příliš nepodařil. Ve vývoji nedokázali udržet krok s britskými soupeři od McLarenu, kteří s jezdeckou dvojicí Ayrton Senna a Alain Prost vládli všem okruhům, na které kolotoč F1 zavítal.

Monza 1988 byla prvním závodem od úmrtí zakladatele Enza Ferrariho a pro všechny mechaniky, inženýry i fanoušky tento závod hodně znamenal. V kvalifikaci se však nic neměnilo, Senna s přehledem získal pole, druhý skončil Prost. Ferrari v čele s Gerhardem Bergerem obsadilo druhou řadu.

V závodě se italský tým udržel na 3. a 4. místě, ztráta na McLaren každým kolem stoupala. Ve 34. kole přišla pomoc shůry a Prostovi, který po perfektním startu vedl, vybouchl motor. V tu chvíli našli oba jezdci Scuderie druhý dech a začali se na vedoucího Sennu rychle dotahovat.

Dvě kola do konce závodu byly oba rudé vozy ve zpětných zrcátkách Ayrtona Senny. Ten v nájezdu do první šikany zkusil předjet Schlessera jedoucího na Williamsu, ale ten mu nenechal žádné místo a oba vzájemně kolidovali. To umožnilo oběma jezdcům Ferrari převzít vedení v závodě, které bylo hlasitě oslavováno všemi fanoušky, kteří v tento den navštívili chrám rychlosti.

Berger si tak dojel pro jediné vítězství sezóny 1988, jednalo se kromě toho také o jediný případ v sezóně, kdy nevyhrál vůz McLaren-Honda.

1996 – Německý ďábel poprvé s Ferrari

Vítěz: Michael Schumacher

Monopost: Ferrari F310

Sezóna 1996 byla pro Michaela Schumachera přelomová. Podepsal totiž nově s týmem Ferrari, do kterého s sebou přivedl několik velmi důležitých postav, které mu v následujících letech pomohly dominovat startovnímu poli. Mezi jedním z nich byl také Ross Brawn.

Ferrari F310 přesto nedokázalo konkurovat silným Williamsům a podle toho vypadala i kvalifikace – Hill s Villeneuvem si zajistili první řadu, Schumacher se kvalifikoval jako třetí.

Do závodu odstartovaly oba Williamsy coby jasní favoriti na zisk vítězství. Villeneuve však v zatáčkách Ascari havaroval, byl schopen pokračovat, ale s velkou ztrátou. Ani pozdější mistr světa Damon Hill nedokázal vedení udržet. V 6. kole trefil při průjezdu úvodní šikanou bariéru z pneumatik a na následky poškozeného zavěšení odstoupil.

Schumacher se tak velice brzy ujal vedení v závodě, což vedlo k obrovské erupci emocí ze strany všech tifosi. Tehdy si ještě dvojnásobný mistr světa zajistil své první vítězství na Monze a pojistil si tak 3. pozici v poháru jezdců.

1998 – První double po deseti letech

Vítěz: Michael Schumacher

Monopost: Ferrari F300

Ročník 1998 se nesl ve znamení soubojů Ferrari vs. McLaren, Schumacher vs. Häkkinen. Po divokém závodním víkendu v Belgii se kolotoč F1 přesunul na legendární Monzu, kde se očekávalo pokračování obrovského souboje o titul.

Pole position před zraky domácích fanoušků získal Michael Schumacher, do první řady se s ním postavil Jacques Villeneuve.

Start závodu se oběma McLarenům vydařil v čele s Häkkinenem, který svou vedoucí pozici později kvůli problémům s brzdami přenechal kolegovi Coulthardovi. V nájezdu do 17. kola bylo pořadí Coulthard – Häkkinen – Schumacher. Nikdo nečekal, že na konci tohoto okruhu bude Schumacher zpět ve vedení.

V nájezdu do Variante della Roggia explodoval Coulthardovi motor, do vedení se na malinkou chvilinku dostal Häkkinen, toho však ve stejné zatáčce zdolal Schumacher. Ten se tak během necelých 300 metrů posunul ze 3. místa zpět do vedení.

Häkkinenovy problémy setrvávaly, a tak se nedalo očekávat, že by se Fin pokusil miláčkovi publika předjíždění manévr vrátit. Místo toho se na druhé místo nakonec dostal Eddie Irvine a poprvé po deseti letech získalo duo jezdců Ferrari double.

V poháru jezdců bylo po italském závodě vyrovnáno, Häkkinen i Schumacher měli oba 80 bodů, v poháru konstruktérů vedl McLaren o 10 bodů.

2000 – Oči utopené v slzách

Vítěz: Michael Schumacher

Monopost: Ferrari F1-2000

V roce 2000 pokračoval souboj Michaela Schumachera s Mikou Häkkinenem o mistrovský titul. Do Itálie přijel létající Fin s náskokem 6 bodů na dvojnásobného mistra světa.

Ferrari si ovšem vedlo dobře a v kvalifikaci získali kompletní první řadu. Rubens Barrichello byl tehdy o pouhých 27 tisícin sekundy pomalejší než týmový kolega Schumacher.

V závodě však možnost dalšího doublu vyšuměla již v úvodním kole, když se Barrichello dostal do hromadné havárie a byl nucen odstoupit. Schumacher si své vedoucí první místo pohlídal, a nakonec si dojel pro 6. vítězství sezóny. Ztrátu na vedoucího Häkkinena stáhnul na pouhé 2 body.

Pro Schumachera byl tento triumf velice emotivní. Na tiskové konferenci se novináři Němce zeptali, jak velký význam pro něj má toto 41. vítězství, kterým vyrovnal svého oblíbence Ayrtona Sennu. Reakce šokovala všechny přítomné, Schumacher se na místě rozplakal.

2002 – Barrichello vede domů druhého Schumachera

Vítěz: Rubens Barrichello

Monopost: Ferrari F2002

V roce 2002 bylo o titulu již rozhodnuto, stal se jím popáté v kariéře Michael Schumacher. V Itálii se v kvalifikaci ukázala dominanta Williamsu, a tou byl motor BMW. Zvítězil v ní Montoya před druhým Schumacherem a ve druhé řadě se stejným způsobem seřadil Ralf Schumacher s Rubensem Barrichellem.

Mladší z bratrů Schumacherových se brzy dostal do čela závodu, které později musel přenechat týmovému kolegovi Montoyovi. Dlouho si závodění ale neužil, odstoupil kvůli technické poruše ve 4. kole. Oba vozy Ferrari tak před sebou měli jen Juana Pabla Montoyu, kterého nakonec také překonali. I ten později odstoupil kvůli technické závadě.

Rubens Barrichello dokázal udržet svého týmového kolegu za sebou, bez jakékoliv týmové režie si tak dojel pro své první vítězství na okruhu v Monze, pouhé 2 desetiny vteřiny před kolegou Schumacherem. 

2003 – Počtvrté vítězem s Ferrari

Vítěz: Michael Schumacher

Monopost: Ferrari F2003-GA

Po dvou dominantních sezónách ze strany italské stáje přišel vyrovnaný ročník, kde o titul bojovali rovnou tři jezdci – kromě Schumachera také Montoya na Williamsu a Kimi Räikkönen na McLarenu.

Monza již patřila mezi oblíbené tratě Michaela Schumachera, a tak si v kvalifikaci vyjel svou další pole position v chrámu rychlosti. Ani v závodě neměl Němec konkurenta. Dojel si pro své čtvrté vítězství na této trati před druhým Montoyou a třetím Barrichellem.

2004 – Rychlý Brazilec

Vítěz: Rubens Barrichello

Monopost: Ferrari F2004

I v sezóně 2004 bylo po příjezdu do Monzy o novém mistrovi světa rozhodnuto. Čerstvým sedminásobným mistrem světa byl tehdy právě Michael Schumacher.

V Itálii však neměl svůj víkend. Již v kvalifikaci ztratil na vítězného Barrichella přes půl vteřiny a po startu závodu dostal hodiny. Musel tak dohánět obrovskou ztrátu, zatímco jeho brazilský týmový kolega vedl.

Rubens Barrichello s přehledem zvítězil, Schumacher se nakonec dokázal probojovat až na druhé místo, když na týmového kolegu v cíli ztrácel pouhou vteřinu a půl. 

2006 – Velké oznámení

Vítěz: Michael Schumacher

Monopost: Ferrari 248 F1

O titul v sezóně 2006 bojovali Fernando Alonso s Michaelem Schumacherem. Na domácí trati v Monze se Němec kvalifikoval jako druhý za Kimim Räikkönenem, kterého v závodě rychle zdolal.

Schumacher si neohroženým způsobem dojel pro své poslední páté vítězství v Monze v barvách Scuderie Ferrari. Na tiskové konferenci Němec, který stáhl vedoucího Alonsa na pouhé dva body, oznámil ukončení závodní kariéry.

2010 – Poslední vítězství vzpínajícího se koně

Vítěz: Fernando Alonso

Monopost: Ferrari F10

Sezóna 2010 přinesla zajímavý souboj o titul rovnou mezi čtyřmi jezdci. Do Monzy přijížděl coby lídr šampionátu Lewis Hamilton na McLarenu před druhým Webberem, zatímco Alonso ztrácel 41 bodů na pátém místě.

A právě Fernando Alonso se postaral o veliké nadšení italských fanoušků, když v sobotu získal svou první pole position pro legendární stáj z italského Maranella. V závodě pak svedl Španěl souboj s Jensonem Buttonem a dojel si pro své velké vítězství, které ho vyšvihlo na 3. místo mezi jezdci se ztrátou 21 bodů na vedoucího Webbera.

Dosud se jedná o poslední vítězství stáje Ferrari na okruhu v Monze. I přestože od té doby Ferrari v chrámu rychlosti nezvítězilo, získávalo pravidelně pódiová umístění. Alonso na pódiu v době svého působení u Ferrari chyběl jen jednou, a to v roce 2014. Sebastian Vettel po svém příchodu do Maranella zatím drží stoprocentní statistiku, když ve své první sezóně skončil druhý a v minulých dvou letech třetí.

Čestná zmínka – GP Itálie 2008

Vítěz: Sebastian Vettel

Monopost: Toro Rosso STR3 (poháněn motory Ferrari)

Zmínit se musíme také o deštivé Grand Prix Itálie sezóny 2008. Ačkoliv vítěz závodu nevyhrál s vozem Ferrari, byl jeho monopost osazen pohonnými jednotkami vyráběnými v Maranellu.

Sebastian Vettel zde v roce 2008 získal svou první pole position, kterou následující den proměnil ve svůj první triumf, to vše dokázal s vozem Toro Rosso. Tento výsledek zůstává největším úspěchem juniorské stáje Red Bullu. Více si o tomto nezapomenutelném výkonu přečtěte zde.

Sám čtyřnásobný mistr světa v Monze zvítězil ještě dvakrát, v obou případech za volantem Red Bullu. Povedlo se mu to v roce 2011 a znovu v roce 2013.

Povede se jemu nebo Kimimu Räikkönenovi vrátit Ferrari zpět na nejvyšší stupínek před domácími fanoušky? Bude mít tu příležitost poslechnout si kombinaci německé a italské hymny, kterou tu během éry Michaela Schumachera tifosi slyšeli rovnou pětkrát? To se dozvíme již tuto neděli, vítěze budeme znát přibližně okolo půl páté hodiny odpoledne.