Vettel: Poznal jsem dva Michaely Schumachery

Sebastian Vettel je na dobré cestě k vyplnění svého dětského snu – vyhrát titul s Ferrari, jako se to povedlo mezi lety 2000-2004 jeho největšímu vzoru Michaelu Schumacherovi, který byl pět let po sobě ve voze italské stáje neporazitelný. Vettel zažil stejně jako jeho krajan Schumacher jednu úrodnou „čtyřletku“, během které jeho soupeři z něj neznali nic jiného než jeho záda. To bylo ještě ve službách rakouského nápojového giganta Red Bullu v letech 2010-2013.

Nyní má však perfektně nakročeno k dalšímu, již pátému, triumfu, tentokrát s Ferrari. Díky čemuž by se dostal na dostřel pokoření rekordu legendárního Schumiho, jenž je držitelem sedmi trofejí. Tento rekord většina lidí považovala za nepřekonatelný.

Avšak devětadvacetiletý Němec v rozhovoru pro italský plátek Gazzetta dello Sport vyvrátil, že by k tomu mohlo dojít: „Nevěřím v něco takového. Není to něco, čeho bych musel nevyhnutelně dosáhnout. Michael Schumacher byl pro mě enormním zdrojem inspirace, ale jeho rekordy z mého pohledu nepřicházejí v úvahu. Zato chci dosáhnout jedné věci jako on: stát se s Ferrari mistrem světa. Zároveň také vím to, že už jsem získal čtyři mistrovské tituly, proto se můžu považovat za šťastného.“

Na otázku, jaká je jeho nejhezčí vzpomínka na Schumachera, řekl: „Do jisté míry jsem poznal dva Michaely Schumachery. Jednoho, když jsem vyrůstal a byl ještě kluk. Bylo to, jako bych potkal Boha. Poté jsem ho zažil jako dospělý, když jsem byl sám velký. Nejdřív jsem ho potkal jako šampiona, potom jako člověka. Zjistil jsem, co Michael ztělesňuje a kým doopravdy je.“

„Nikdy jsem nezažil, že by byl mimo. Možná vyjma toho, když si dopřál pár drinků,“ vzpomíná rodák z Heppenheimu a pokračuje: „Nikdy jsem ho neviděl naštvaného. Nikdy jsem jej neslyšel říkat něco, co by nedávalo smysl. Vždy měl všechno pod kontrolou. Nehrálo roli, jestli sedí v motokáře, v buggy během Závodu šampionů, nebo ve formuli – vždycky jsem měl dojem, že je svým pánem.“

Schumacher dal v jakékoliv stáji, pro kterou závodil, jasně najevo, kdo je tam pánem. A jak se má situace u Ferrari dnes? „Jsem připraven nastoupit proti jakémukoliv pilotovi. Neboť o tom, kdo sedí ve druhém Ferrari, nerozhoduji já, ale je to záležitost týmu. Nejsem šéf stáje,“ připomíná Vettel, který je se svým současným finským parťákem spokojený. Jakmile je totiž mezi jezdci vše v pořádku, pak vládne pohoda i uvnitř celého týmu. „Kdybych měl na výběr, ponechal bych si Kimiho – z jednoho jednoduchého důvodu, protože k sobě navzájem chováme respekt, a to vyřeší množství potencionálních problémů. Když je jeden z nás lepší, tak to neznamená, že to druhého těší. Spíš naopak. Ale máme však potřebnou velikost na to, abychom k výkonu jeden druhému ze srdce pogratulovali. Tak, jak se to mezi muži patří. Pro mě je to znak vyspělosti, upřímnosti a sportovní velikosti.“