SvětFormule.cz 
V soupisce šampionátu elektrických formulí najdeme hned několik jmen jezdců, kteří závodili také ve Formuli 1, avšak jedinému Heidfeldovi se podařilo ukořistit stupně vítězů v obou hlavních formulových sériích, když v sobotním závodě Formule E doplnil na pódiu Sébastiena Buemiho a Lucase di Grassiho.
Dlouhých 11 let – mezi lety 2000 a 2011 – jsme mohli Nicka Heidfelda vídat v královně motorismu, kde reprezentoval barvy mnoha týmů. V monackém knížectví se objevil na stupních vítězů dvakrát, v roce 2005 coby jezdec Williamsu a o dva roky později se stájí BMW Sauber. Šampaňské tam však ochutnal již před vstupem do Formule 1.
„Možná, že jsem prvním jezdcem, který získal v Monaku podium ve čtyřech různých kategoriích. Vyhrál jsem tu také ve Formuli 3 a Formule 3000,“ připomíná Heidfeld. „Dosáhnout tohoto výsledku v Monaku je naprosto skvělé, ale upřednostnil bych být uprostřed.“
Pilot Mahindry startoval z osmého místa, ale po startu se postupně probojoval na páté místo, z čehož měl ohromnou radost.
„Byl to úžasný pocit! Ještě se na to chci jednou podívat na videu!“ prozrazuje nadšený Heidfeld, který zdůrazňuje nástrahy monacké trati. Ta je totiž extrémně úzká a dvě formule se tam vedle sebe vejdou tak tak. „Před startem závodu jsem věděl, že by se mohla naskytnout šance při řazení vozů, a to zejména na vnitřní straně. Jít na vnějšek je však docela velký risk, protože jakmile se jezdci začnou bránit, tak se musíte vrátit zpět do stopy, což jsme viděli v první sezóně skrze kolize ve druhé zatáčce.“
Heidfeld se dostal po startu do skvělé pozice, ze které mohl najet do zatáčky právě zevnitř a posunout se vpřed. „Tak jsem uchopil šanci a po předjetí mnoha aut jsem se snažil ujistit, že se vrátím zpět do stopy a do nikoho nebourám,“ popisuje.
Čtyřicetiletý rodák z Möchengladbachu vytěžil z kolize mezi Jean-Ericem Vergnem a Nelsonem Piquetem, čímž se zařadil na třetí místo.
„Měl jsem slušnou rychlost, tak jsem zariskoval a kolize přede mnou mě katapultovala na stupně vítězů. Během fáze safety caru nám bylo jasné, že musíme zajet do boxů. Závod to příliš nezměnilo. Jen jsem doufal, že se dokážu držet blízko prvních dvou jezdců. Upřímně, zkusil jsem všechno, ale bylo to nemožné,“ připouští Heidfeld. „Aspoň jsem mohl budovat náskok na auta za mnou. Vlastně jsem se snažil ušetřit trochu energie, kdyby se náhodnou něco stalo a byl by potřeba zase safety car, avšak pokaždé musíte být připraveni. Před koncem závodu jsem doufal v něco jiného, ale příliš se toho na trati nedělo. Akorát auto přede mnou, u kterého jsem si představoval, že se ve třetí zatáčce roztočilo a trať téměř zablokovalo, pravděpodobně zajelo nejrychlejší kolo. V Monaku není čas na odpočinek.“
Heidfeld však uznal, že kolegům před sebou jednoduše nestačil, protože byli příliš rychlí. Ovšem svým rivalům by nic špatného nepřál, i kdyby to bylo v jeho prospěch. „Ne, opravdu ne! Možná, kdybych startoval třetí nebo tak nějak, ale když jsem startoval osmý a dojel na podiu, tak jsem byl spokojený. Pokud vozy před vámi kolidují, využijete toho, ale takhle nechcete vyhrát nebo získat podium.“
„Byli daleko vepředu a po fázi safety caru, kdy jsme byli zařazeni za sebou, jsme měli stejné množství energie. Doufal jsem, že s nimi dokážu držet krok a využít situace, pokud by spolu bojovali, avšak po pár kolech bylo bohužel jasné, že to nezvládnu, ale třetí místo není špatné,“ uzavřel Heidfeld, kterému patří v šampionátu jezdců šesté místo s 32 body na kontě.
